Petra Bielinová: Přestupky zametené pod koberec

21.11.2015 21:41

Starosta malé obce na Domažlicku (240 obyvatel) byl letos trestně stíhán pro přečin maření úkolu úřední osoby z nedbalosti. Trestní zákon starosta porušil v letech 2011 až 2014 tím, že i když měla obec vzhledem ke své velikosti uzavřenou veřejnoprávní smlouvu na projednání přestupků s jinou obcí, nepředával starosta některé vybrané přestupkové spisy „nasmlouvané“ přestupkové komisi, ale věc řešil s jednotlivými občany vždy sám osobním jednáním na radnici. Na základě jeho nečinnosti tak v jednotlivých případech došlo k uplynutí roční lhůty, ve které je nutné přestupky projednat, aby případný viník mohl být za přestupek potrestán.

Starosta se později v rámci trestního stíhání hájil především tím, že chtěl předejít „zbytečným“ výdajům obce. Za každé, i třeba banální přestupkové řízení, musela totiž obec dle uzavřené veřejnoprávní smlouvy zaplatit nasmlouvané obci poplatek ve výši 2700 korun. Rovněž veškeré správní poplatky a výnosy z pokut připadly nasmlouvané obci a nikoli do rozpočtu obce, ve které měl pachatel trvalý pobyt. Jinými slovy starosta za přestupkovým řízením viděl pouze obcí vynaložené relativně vysoké náklady, konkrétně zhruba 40 tisíc ročně, a žádné přínosy.

Po dobu čtyř let, tedy po celé své volební období, starosta předával sjednané přestupkové komisi jen „závažné“ přestupky, zatímco ty z jeho pohledu méně závažné, řešil mimo rámec přestupkového řízení pouhou domluvou. Podle zákona o přestupcích by přitom za jednotlivé přestupky hrozily jejich pachatelům mnohem přísnější sankce, například pokuta ve výši několika desítek tisíc korun, či v některých případech i uložení trestu zákazu pobytu. Podle starosty by však k uložení tak přísných sankcí pravděpodobně stejně nedošlo, protože se jednalo převážně o „banální sousedské spory“; případně se řešilo volné pobíhání psů a tak podobně. Údajně se navíc jednalo o záležitosti beze svědků, kdy stálo tvrzení jedné strany proti zcela opačnému tvrzení strany druhé. I proto se starosta zřejmě domníval, že přestupkové řízení je víceméně zbytečné a pouze finančně zatěžuje rozpočet obce.

Ač lze postup starosty a jeho motivaci ušetřit veřejné prostředky na malé obci po lidské stránce jistě chápat, je nutné zároveň zdůraznit, že zákon o přestupcích ani zákon o obcích či jiný zákon nedává starostovi obce pravomoc o přestupcích občanů jakkoli rozhodovat. Stejně tak starosta není oprávněn přestupkové spisy rozdělovat na přestupky závažné a méně závažné a následně spáchání méně závažných přestupků občanům své obce na základě osobní rozmluvy „odpouštět“.

Je třeba si uvědomit, že veřejnoprávní smlouvu pro výkon přenesené působnosti v oblasti přestupkového řízení uzavřela obec zcela dobrovolně a bylo na ní, aby si za projednání přestupku sjednala pro sebe přijatelné finanční plnění. S poplatkem 2700 korun za každý projednaný přestupek obec souhlasila a svůj souhlas se zněním smlouvy připojil i příslušný krajský úřad. Obec navíc dostává od státu příspěvek na zabezpečení této agendy. Za těchto okolností lze jen stěží namítat nepřiměřenou výši poplatku a „zbytečně“ vynaložené náklady obce.

Na řádném projednání přestupků má z pochopitelných důvodů zájem celá společnost, nikoli pouze občané dané obce. Řízení o přestupcích se proto v České republice, stejně jako trestní stíhání, řídí až na naprosté výjimky zásadou oficiality. To znamená, že stát je prostřednictvím svých orgánu vždy povinen všechny případy projednat z úřední povinnosti a dospět po provedeném dokazovaní k rozhodnutí, zda se přestupek či trestný čin stal či nikoli, kdo jej spáchal a za jakých okolností a případně uložit i přiměřený trest. Proto není ani třeba, aby se poškozená osoba projednání přestupku po jeho řádném nahlášení jakkoli domáhala či na něm trvala. Naopak stát garantuje, že nahlášený přestupek bude řádně projednán i kdyby poškozená osoba změnila názor a dál na projednání přestupku netrvala. Stát je navíc povinen zajistit projednání i těch přestupků, které byly nahlášeny jinou osobou než přímo tím, kdo byl jednáním pachatele poškozen (například soused či jiný svědek události).

Výjimku tvoří jen výslovně v zákoně zmíněné případy. Jedině na návrh, který nebyl vzat zpět, projednávají obce přestupky proti občanskému soužití (drobné ublížení na zdraví – například políček, vyhrožování újmou na zdraví, nepravdivé obvinění z přestupku, schválnosti či jiné hrubé jednání), přestupky proti majetku (krádež, zpronevěra, podvod, zničení nebo poškození cizí věci, neoprávněné přisvojení si nebo užívání cizí věci, ukrytí nebo převod cizí věci získané přestupkem) a přestupky proti bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích (způsobení dopravní nehody, při níž dojde ke zranění osob). O návrhové přestupkové řízení jde však jen tehdy, jsou-li tyto přestupky spáchány mezi osobami navzájem si blízkými.

Osobou blízkou se ve smyslu zákona o přestupcích rozumí příbuzný v pokolení přímém (děti, rodiče, prarodiče, vnuci atd.), osvojitel, osvojenec, sourozenec, manžel a partner. Další osoby v poměru rodinném a obdobném se pokládají za blízké osoby pouze tehdy, pokud by újmu, kterou utrpěla jednat z nich, druhá právem pociťovala jako újmu vlastní. Osobou blízkou tak zpravidla nebude soused nebo spolužák ze základní školy. V případě, že by výše uvedené přestupky byly spáchané například mezi sousedy, musí je příslušný orgán vždy projednat a o případu rozhodnout, a to i v případě, že by soused později na projednání přestupku již netrval.

Návrh na projednání přestupku je dále vždy nutný u přestupků spáchaných ublížením na cti urážkou (například nadávky, hanlivá nebo posměšná gesta), a to i mezi osobami, které si nejsou navzájem blízké. V případě, že se jedná o tzv. návrhový přestupek, může navrhovatel vzít svůj návrh na zahájení řízení před vydáním rozhodnutí kdykoliv zpět, přičemž v takovém případě zároveň musí uhradit paušální náklady správního řízení ve výši 1000 korun, případně i další náklady, pokud v řízení vznikly (například za vypracování znaleckého posudku, apod.).

Svou nečinností, tj. nepředání přestupkové agendy příslušné přestupkové komisi, starosta obce způsobil, že v roční prekluzivní lhůtě nedošlo k projednání nejméně 26 přestupkových spisů. Přestože starostovi za toto jednání hrozil trest odnětí svobody v délce jednoho roku, vzal státní zástupce při hodnocení případu v úvahu důvody, které starostu k „zatloukání“ přestupkových spisů vedly, zejména pak skutečnost, že motivem v tomto případě nebyl osobní prospěch starosty či úmyslné zvýhodnění některé konkrétní osoby podezřelé z přestupku. Trestní stíhání starosty proto nedospělo k soudnímu projednání věci, neboť bylo ze strany státního zástupce i vzhledem k osobě obviněného podmíněně zastaveno. V případě, že se starosta ve zkušební lhůtě dvou let nedopustí žádné trestné činnosti, nebude za přečin maření úkolu úřední osoby nikdy odsouzen (a nebude tak mít zápis v rejstříku trestů).

Pro úplnost je nutné dodat, že stejného provinění, tedy přečinu maření úkolu úřední osoby, by se starosta samozřejmě dopustil i tehdy, pokud by obec měla vlastní přestupkovou komisi, a starosta by jednotlivé případy komisi zatajil. V obou případech by si totiž starosta přisvojil pravomoc, která mu nenáleží.

Mgr. Petra Bielinová, advokátka. Od roku 2011 se věnuje tématům spjatým s komunální politikou. www.bielinova.cz

Článek byl napsán pro odborný časopis Pro města a obce (10/2015)

Kontakt

Právo ve veřejném zájmu IČ: 03853462
Chalupkova 1367
149 00 Praha 4

Bankovní spojení:
2900774131/2010
Právní poradenství pro zastupitele:
Mgr. Petra Bielinová
petra.bielinova@pvvz.cz

Mediace:
Mgr. Michaela Tejmlová, LL.M.
michaela.suchardova@pvvz.cz

Předseda spolku Marek Eliáš
marek.elias@pvvz.cz